♦ román na pokračování aneb byla jednou jedna KAPELA
♦ mí NEJOBLÍBENĚJŠÍ BLOGGEŘI
♦ holčičí revír aka pindy o kosmetice, oblečení a botách

19. září

Tak si teda zatleskám. Nekouřila jsem tři měsíce. Which is almost a miracle, protože ještě před půl rokem jsem spálila 30 cigaret denně. Takže kdo je dobrej? Leninka je dobrá. Teď už mě může zabít jen asi milion jiných věcí.

Musím se chválit a odměňovat, protože moje tělo asi strádá, stresuje se a odměňuje se mi lupénkou. Což teda vůbec není jednoduchý, páč já jsem zvyklá se odměňovat velkou sušenkovou Milkou, jenže prej mám aspoň na týden vynechat cukr a bílou mouku (dá se přežít bez pečiva?), abych si zlepšila metabolismus. Dneska jsem se teda odměnila bramborákama se špekem a když nad tím tak přemýšlím, tak to bez Milky úplně špatný nebude. Slanina je vlastně lepší než ňáký stopový množství kakaa.

Ale abych se dostala k jádru pudla - chci vás o něco požádat. Jestli jste teda někdo měl tak málo rozumu jako já o pořídil jste si Windows Phone. Ona je tam totiž nejvíc nejlepší hra na světě - Social Artist a já jí nemám s kým hrát, takže bych byla dost ráda, kdybyste si to jako laskavě stáhli a hráli se mnou. Pojďte si vyměňovat obrázky!

No a to je jako všechno. Ale přes víkend napíšu solid článek, čestný pionýrský. Kreslení zdar!

Brát ohledy na ohledy

Když jsem hodně naštvaná, hodně přemejšlím, proč jsou lidi kolem (nejen) mě takový kreténi (lidi jsou nekonečný moře důvodů ke vzteku). A protože jsem hodná, tak vám to teda řeknu. Lidi jsou kreténi, protože mají potřebu pořád někoho soudit a poměřovat. Což je hrozná ale hrozná otrava. A já mám takovej nápad...

Nedělní výlet do Mnichova Hradiště byl fajn, měl jen jedno malinkatý mínus (možná dvě, když započítám hnusný, hnusný, hnusný gnocchi v Plauditu) - když mi volala teta, řekla jsem jí, že brácha s náma nejel, protože se u něj konala kocovina. Noaco. Je mu dvacet, má nárok. A mamka mi za to u oběda vyčinila, že prej tetě a babičce se tohle neříká. Já jako že jo, chápu, příště budu předstírat, že se u něj konala něco přípustnějšího, jako třeba únava z práce. Ale! Dneska jsem se po třech letech potkala s kamarádkou a ona jé, ty máš tetování a já jo, je to dobrý, že jo a ona jó, ale co budeš dělat, až se to někomu nebude líbit, to si to necháš odstranit a já bitch, why?! Jakože si nenajdu práci, nebudu moct vydat knihu mouder nebo že se se nevdám, protože mám pod kůží trochu inkoustu? Upřímně, jestli narazím člověka, kterej je tak povrchní, aby mě kvůli takovýmu něčemu neměl rád, tak ho tak nějak nebudu chtít ve svým životě. Jsem hrozně unavená předstíráním, že jsem superkladnej hrdina z komiksu (teda ne že bych se nějak výrazně snažila, ale teoreticky bych mohla). Takže mám jasný sdělení pro celej svět, který ani nemusím schovávat pod práh - smiř se s tím.


Samozřejmě chápu, že to nepůjde hned, protože né každej je hvězda. Takže, aby nám bylo líp, co takhle pro začátek aspoň jeden den v tejdnu zapomenout na ostatní a udělat něco, co už dlouho chceš, ale odkládáš to na yindy (miluju tu reklamu, noaco)? Přirozeně by bylo fajn udržet to v mezích zákona, nechci tu nabádat k anarchii a rabování. Dej pusu úče, zatancuj si uprostřed náměstí, nabarvi si háro na růžovo. Mladý jsme jen jednou. Starý jsme taky jen jednou. Není čas bejt kretén. Ohledy jsou fajn věc. Ale když je z nich smrdí pokrytectví, tak to stejně nemá cenu.

PS: To, že jsou mnozí členové naší famílie suchaři a nechápou, že alkohol k humoru patří, je sice smutný, ale akceptuju to, takže by i oni měli akceptovat, že když miluješ rum, není co řešit, musíš následovat svý srdce, i s hrozbou hlavy v záchodový míse. It's not bad at all.

12. září

Odpoledne volal mamce smutnej děda Bizon, že babička leží v nemocnici. Po třetím ozařování a chemoterapii jí našli další nádor. Když jsme za ním přijely, měl uslzený oči. Ještě nikdy jsem ho neviděla tak smutnýho. Je mi ho hrozně, hrozně líto. A připadám si o to víc pitomě, že jsem se u něj půl roku neukázala.

Spoustu věcí kolem sebe beru jako samozřejmost, místo abych byla vděčná za všechny ty lidi a gesta. Z pohodlnosti odkládám návštěvy prarodičů, nevynadám tátovi, když mě zklame, domlouvám se s přáteli na někdy místo na pevnej termín. Děda mi vždycky láskyplně říkal Lenuško. Od něj se mi to hrozně líbí. I to jak kleje na svět a přitom ho má tolik rád. Kvůli němu musím přestat být líná. Dokud je čas. Aspoň pro něj.

I když je příšerný vidět to černým na bílým, tak s babčiným stavem jsem tak nějak smířená, je nemocná už hrozně dlouho, pokaždý se trochu zlepšila, no za dva tři roky byla rakovina zpátky, jednou byla bábi lepší, jindy horší. Ale vidět dědu nešťastnýho, to sakra zabolelo. Když mluvil o babi, jako by trochu rezignoval sám na sebe. A to mu nemůžu dovolit. Chci ještě pár let slýchat Lenuško tak, jak to umí jen on.

11. září

Na úvod zdravím čtenáře z Jičína, jste skvělí jako vaše město! Ale tím končí veškerá zdvořilost, protože:



Nechutné. Prostě nechutné. A aby toho traumatu nebylo málo, blížej se moje narozeniny. Samozřejmě je chci ještě o kus míň než ty loňský. Být zase starší a prozíravější, přitom není o co stát. Jsem už dost stará. Jak jsem tu už jednou psala, jsem tak moc dospělá, že jsem v přátelství došla do fáze někdy se musíme sejít, což je v podstatě vrchol.

Brácha se mi odstěhoval a i když byl víc v práci než doma, tak se mi v tom náhlým tichu stejská. Ráda jsem mu vařila obědy a připravovala snídaně. Teď nemám proč nadávat, že musím vařit obědy a připravovat snídaně, páč proč špinit nádobí kvůli jednomu hladovýmu krku. Odbudu se bílým jogurtem a plátkem oschlýho ementálu. Stejně jednou zchátrám. Jako můj Acer. Po poslední aktualizaci mi oznámil, že chce novou baterii, jinak nebude pracovat. Možná je to protest proti jeho zneužívání jako podložku pod kafe. Nebo není šťastnej, když ho opravuju izolepou.

Dvacet tři je docela děsivý číslo vzhledem k mým úspěchům. Když mi bylo třináct, myslela jsem si, že ve třiadvaceti budu inženýr připravenej začít svoji světovou kariéru. Teď, když to mám za pár, připadám si furt jako kůzle. Geniální, ale furt kůzle. Mám těžkou paranoiu, že budu kůzle navěky.

Abych zahnala chmurný myšlenky, upekla jsem si ananasovej koláč a na posezení půlku sežrala, takže už nejsem tolik smutná kvůli otázkám stárnutí ani tradičnímu bilancování, protože teď myslím jen na to, že jsem prase a až se ráno probudím, budu ležet na zemi, protože postel pod náporem mýho nakynutýho zadku nevydrží. A ta představa je celkem groteskní. Pokud se nestane realitou. Preventivně si dám panáka octa (možná se o tom někdy rozepíšu, i když pravý gentleman o dietě a cvičení nikdy nemluví). Dobrou, dobrou noc. Tobě, čtenáři. Tobě, Víťo. Stejně jsme mrtě řízci.




3. září

Nefunguje facebook, takže jsem na prášky a stahuju Mirandu, abych mohla aspoň na ajsíkjú. Jsem otrok internetu. No každej máme něco. 

2. září

Chtěla jsem děsně, abychom to dokázali šťastně až do smrti, ale když jsem tě dneska potkala, vůbec jsem tě nepoznávala. Jsi už někdo docela jiný. A přesně proto nemá cenu brečet.

Zatímco mně nebylo přáno, krásná Angelina navlíkla šaty od Versace a vzala si Brada, mýho srdce šampiona, takže jsem nad ranní kávou zatlačila slzu dojetí a pak jsem si představovala, jak nejlíp vyloupit banku, abych si mohla pořídit podobnej vohoz. Tolik k mojí dávce emocí. Když mluvím o Angie, rozhodně budu jednou taková ta matka, za kterou se puberťák stydí. Už jen fakt, že jména pro děti i domácí mazlíčky jsem vybrala podle oblíbenejch zpěváků, kapel a filmovejch hrdinů, je dost embarassing. Noaco, že jo, je to prostě dobrej nápad. Rozhodně lepší než studovat horoskopy a ňáký významy jmen, protože to je kolosální blbost. Jo taky mám novou kéru (ale nic sluníčkovýho jako Lara Croft) a v diáři pevnej termín na další, tentokrát pořádnou, žádný tři centimetry.

Ovšem nejen další kapky inkoustu pod kůží, pozitivní drby ze světa slavnejch lidí, nový běžecký boty, spousta růžovejch věcí všude okolo a drogy mi projasňujou propršený dny. Začíná podzim. Nejlepší období roku. Jsem nechutně spokojená a miluju všechny, kdo si to zasloužej.

31. srpen

Zamamrděný debilní komáři! Aby to všechno pošlo! Budík hlásá půl pátý ráno a jako už chci prostě spát. Kurvafix už fakt jako!