Podzim neni zas tak špatnej

Přehodnotila jsem situaci. Potom, co ze mě včera obstarožní seladonní vylysanej (jakože proplešlej, jestli byl vylízanej, to nevim, ale tušim, že taky jo) vošoust ve frontě v Tescu zkoušel vymámit telefonní číslo, přestože by mi z fleku mohl dělat otce. Jakože děkujupěkněnashledanou a radši budu do smrti sama, opuštěná, mrznoucí, než opustit od svých měřítek a požadavků.

Jednak trvalo roky ten systém hodnot, přes který nejede vlak, vytvořit. A vždycky, když jsem couvla, končilo to bouračkou. Kačena mi včera řekla, že jsem moc náročná a nafrněná. Já jsem jí stroze odpověděla, že je blbá. Protože je. Vydržela jsem 24 let, takže dalších 24 nebude problém a pak už budu taky obstarožní a ňáký chlapi mi budou ukradený. Hádám. Když ne, odstěhuju se na riviéru a budu balit zajíčky. Jako ty vyschlý přičmoudlý vydry s drahejma kabelkama. Ziemlich gut. Zatím se můžu zaměstnat sháněním nový kamarádky, páč ty starý jsem z valný části urazila.

Mimochodem, starce se mi povedlo odradit na jedničku:
On: "Slečno, nezašla byste na vínečko někdy? Já bych si napsal váš telefonek, kdybyste dovolila."
Já,se vším pohrdáním koncentrovaným v jednom jediným slově a pohledu : "Fuj!"
A začetla jsem se do etikety od žvejkaček, jakože je mnohem zajímavější.

Je nadevší pochybnost, že nejsem žádnej zoufalec. Je mi o dost líp.