Ohledně sobotního večera

Kdybyste nevědeli, co roupama... Mi můžete natočit, páč pláču, že jsem pryč pryč pryč, když mám zrovna volno. Si zlepšíte karmu, neasi.


Podzim neni zas tak špatnej

Přehodnotila jsem situaci. Potom, co ze mě včera obstarožní seladonní vylysanej (jakože proplešlej, jestli byl vylízanej, to nevim, ale tušim, že taky jo) vošoust ve frontě v Tescu zkoušel vymámit telefonní číslo, přestože by mi z fleku mohl dělat otce. Jakože děkujupěkněnashledanou a radši budu do smrti sama, opuštěná, mrznoucí, než opustit od svých měřítek a požadavků.

Jednak trvalo roky ten systém hodnot, přes který nejede vlak, vytvořit. A vždycky, když jsem couvla, končilo to bouračkou. Kačena mi včera řekla, že jsem moc náročná a nafrněná. Já jsem jí stroze odpověděla, že je blbá. Protože je. Vydržela jsem 24 let, takže dalších 24 nebude problém a pak už budu taky obstarožní a ňáký chlapi mi budou ukradený. Hádám. Když ne, odstěhuju se na riviéru a budu balit zajíčky. Jako ty vyschlý přičmoudlý vydry s drahejma kabelkama. Ziemlich gut. Zatím se můžu zaměstnat sháněním nový kamarádky, páč ty starý jsem z valný části urazila.

Mimochodem, starce se mi povedlo odradit na jedničku:
On: "Slečno, nezašla byste na vínečko někdy? Já bych si napsal váš telefonek, kdybyste dovolila."
Já,se vším pohrdáním koncentrovaným v jednom jediným slově a pohledu : "Fuj!"
A začetla jsem se do etikety od žvejkaček, jakože je mnohem zajímavější.

Je nadevší pochybnost, že nejsem žádnej zoufalec. Je mi o dost líp.

Podzim

Moc optimismu škodí. Opakuje se to každej říjen. Je mi nevysvětlitelná zima, na těle, na duši, na srdci. Chci zmizet, daleko, téměř od všech, od všeho, do vřelý horký náruče, co mě ochrání.

Lidi okolo jsou tak hrozně šedý, nevýrazný a polomrtvý. A nechápavý. Potácím se tu jako cizinec, podivín v černým plášti ve městě, kde všichni nosí rudou. Ne, nepatříme sem, máme být jinde, jenže nemám mapu ani kompas, zato mám strach, tolik se bojím. Strach je prý dobrá věc, jen hlupák nemá obavy. Nejsem hlupák. Jenže strach taky brzdí, brání v rozletu, mám vůbec ještě křídla? A přitom se nestalo nic hroznýho. Večer jsem se měla bavit, ale nevyšlo to, poslední dobou skoro nic nevychází a většinou se tomu zasměju, ale dneska už se smát nemůžu, protože je toho najednou moc. Kapka ke kapce a najednou máš jezero a někdy plaveš a jindy prostě už nemáš dost síly a tak jenom ze zvyku kopeš nohama, aby ses netopil jak idiot.

Utíkat, utíkat pryč, vzít tě za ruku a najít jinej svět, svět, kde budeme doma, naše místo, naše pravidla, láska a štěstí a klid, ticho, tolik potřebuju slyšet vítr, svítání, cvaknutí klíče a tikot hodin místo výčitek a všemožnejch poledů, který nechápu. Připadám si jako nomád křižující nekonečný písky. Domove, kde ležíš? Kdy už ochutnám tvoje teplo, tvoje láskyplný sevření?

Snad nikdy jsem si nepřipadala tolik osaměle. Dneska mi není dobře v chlupatý růžový dece a jako by se něco zlomilo, mám pocity, že už mi v ní nikdy dobře nebude. Ta zima je moc hluboko. Musím se zvednout a jít. Vzít tě za ruku a najít domov. Musíme žít. Miluju tě nadevšecko.

Hrozně bych se zkouřila, ale nemám papírky. Jsem moc nóbl než zabalit do novin. Zase jsem o třicet pět dní starší.

Obyčejno

Sedím na terase v chlupatý dece, s horkým kafem a sluncem v zádech. Když se většina lidí žene za neobyčejnýma zážitkama, lepšíma zítřkama a zářnou budoucností, je hezký se zastavit a vnímat teplo, zvuky, vůně a klid.

Jsme až moc otroci společenskýho postupu. Hlavně mít titul a velký auto. Lepší pozice, větší byty. Hezčí manželku než soused. Hurá, novej iPhone! , Rolexky k patnáctinám. A co jste mi koupili ještě? Na obyčejný maličkosti se zapomíná. Ty jako nechceš soukromý letadlo? Ty seš blbá (no, někdy zblbnu a chci ho, ale naštěstí mě to za pár vteřin přejde)! Na chodníku se míjí zamračený tváře a když potkáš známou, vysype ze sebe kopec stížnosti... Protože bejt šťastnej je asi podezřelý. Dneska jsem šťastnější než celek svět. Z toho obyčejna. Protože je fajn mít se hezky. A taky je fajn:

- mít chlupatou deku na podzimní terase
- vůbec celej podzim
- šustění spadanýho listí na procházce
- prohrábnout rukou studený vlasy
- mazat si každou hodinu rty jahodovým e.o.s.em
- vyběhnout do ranní mlhy
- vůbec běhat
- pošťák, co říká slunce v duši a taky nesu psaní pro Leničku Bláhovou
- když se pes konečně unaví a nechá se mazlit
- dostat ke kafi dvě sušenky místo jedný
- růžový vlasy
- když se letmo dotkneš ruky dvě vteřiny před tím než ti dá pusu
- když zapneš rádio a začíná tvoje oblíbená písnička
- když se na ulici usměješ a někdo ti to vrátí
- číst tak dobrou knížku, až nevnímáš čas
- probudit se s pohledem do očí plných čistý lásky a důvěry
- najít kaštan
- zapálit oheň
- vylízt na kopec, když fouká vítr
- vzít mámu kolem ramen
- jen tak se procházet po lese a najít houby
- krmit labutě z ruky a odejít bez štípance
- nemluvit

Buďte šťastný klidně pro nic. A vyserte se na motivační obrázky a citáty od lidí, o kterých stejně nic nevíte. Hezkej víkend, pac a pusu, L.